Mýty a pravdy o lásce

24. dubna 2007 v 11:46 | *Týnka* |  ♥Lowe♥
  • Hlavní falešnou představou lidí je, že zamilovanost je láska, nebo že je alespoň jedním z projevů lásky. Problém je např. v tom, že zamilovanost je spojena se sexualitou. Pokud nejsme netrpíme úchylkou, nemůžeme pocítit sexuální touhu vůči svým dětem, přesto že je milujeme. Taktéž, pokud nepatříte do 4% menšiny se nedokážete zamilovat do přítele a přítelkyně stejného pohlaví a taky je máte velice rádi. K zamilovanosti je tedy třeba sexuální motivace, třeba i nevědomá.
  • Z výše napsaného je jasné, že zamilovanost je pomíjivá. Pocit extatické lásky v období zamilovanosti vždy časem skončí.
  • Zamilovanost je spojena s částečným zhroucením ega. Ego částečně zmizí. Podobně jako nemá ego kojenec a je spojen s matkou, jsou lidé k sobě připoutáni zhroucením ega. Pociťujeme, že všechno je možné, neexistují žádné hranice. Časem se ale každý začne projevovat individuálně a vznikají konflikty. Ten má rád tohle a ona tohle. Jeden chce jet na hory, ona k moři, nemá rád její přátele a pod. V tuto dobu se lidé rozejdou a nebo problémy překonají a vytvoří vztah založený na lásce a nikoliv na zamilovanosti. Skutečná láska totiž nevzniká na zamilovanosti, ale na tom, když se chováme láskyplně i v situaci, kdy pocit lásky chybí.
  • Zamilovanost nelze ovlivnit vůlí. Prostě přijde. To je problém náhlých odchodů z manželství za mladší milenkou kvůli zamilovanosti, nikoliv lásce.
  • Zamilovaností člověk neroste. Skutečná láska je ale trvale obohacující zážitek. Člověk duchovně roste.
  • Zamilovanost by se dala definovat takto: Vznikla geneticky výlučně za sexuálním účelem. Geneticky determinovaná instinktivní složka chování, která má na starosti páření a zachování druhu. Past nastražená geny pro jinak vnímavou mysl.
  • Ve společnosti přetrvává mýtus, že každému je souzen jeden vyvolený / vyvolená.
  • Závislost není láska. Pokud někdo vyhrožuje, že když se s ním rozejdete, tak se zabije, nejedná se o lásku. Možná o zamilovanost, každopádně má ten jedinec duševní chorobu, nebo poruchu. Drobná závislost je ale běžná. To že někdo řekne potřebuji tě je normální. Lidé, kteří trpí závislostí tolik touží po tom být milováni, že už nemají sílu aby sami milovali.
  • Pocit lásky nemůže vzniknout k domácím mazlíčkům. Je to jiný vztah. Nevíme co si myslí. Vkládáme jim vlastní pocity. Zvíře, které proti nám bojuje vyhazujeme. Nutíme je poslouchat. Vztah je založen na poslušnosti. Láska je naopak založena na vzájemném respektování se lidí. Na podobném vztahu vznikala manželství vojáků s ženami, jejichž řeči nerozuměli. Až se naučili komunikovat, manželství se rozpadala.
  • Láska není sebeobětování. Masochisté považují to, jak trpně snášejí všechny křivdy, za projev lásky. Není tomu tak. Naplňuje je jenom pocit morální převahy.
  • Láska není pocit, ale činnost projevující se skutky ovládaná naší vůlí.
  • Láska se projevuje hlavně pozorností. Pozorností o rozvoj druhého. Velice důležitá část pozornosti k druhému je naslouchání. Problém je, že to naslouchající mnohdy vnímá jako ztrátu času. A také se nám do naslouchání nechce, protože je to práce. Je důležité naslouchat dětem. Někdy můžeme jen předstírat, že je posloucháme a nechat je vymluvit, ale nemůžeme to dělat pokaždé. Můžeme jen říkat něco jako odpověď jako "aha" a "hmmm" až po opravdové naslouchání, na které nesmíme zapomínat. Špatný je přístup, když se dítě nesmí projevovat, ale i zde můžou být občas výjimky.
  • Naslouchání dětem je pro ně důkaz toho, že si jich ceníme. Zvyšujete jim tím sebevědomí.
  • Někteří lidé se tak bojí ztráty milovaného, že raději nemilují.
  • Pokud rodiče dítě skutečně milují, nemá v dospělosti a dospívání takový problém s tím jít vlastní cestou. Je špatné, když se rodiče v dítěti vidí, nebo dokonce chtějí aby dosáhlo toho, co oni nedokázali.
  • Sňatek - pocit závazku nám pomáhá v cestě od zamilovanosti k lásce.
  • Musíme být schopni s láskou říci milovanému, že s ním v něčem nesouhlasíme a ten druhý by to měl s láskou přijmout. Je to ale velice těžké a je třeba se tomu učit. Je třeba vždy zvažovat jak moc jsem ten pravý v tomhle radit a co.
  • Svoboda a láska se musejí doplňovat a ne jít proti sobě.
  • Obecně lze říci, že žena má v manželství komunistický přístup a muž kapitalistický. V přirovnání k horolezeckému výstupu se žena stará o základní tábor (rodinný krb) a muž se zabývá dobýváním vrcholu (rozvíjení se i mimo rodinu). Žena má pocit, že svatba byla vrcholem jejího života, muž to vidí jako nový začátek. Pokud se oba nebudou alespoň trochu starat o obojí, manželství asi nedopadne šťastně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama