Jazyk

19. dubna 2007 v 20:51 | *Týnka* |  ♥Piercing♥
Anatomie jazyka:
Jazyk je svalový orgán, který je tvořen 2 skupinami svalů. Uprostřed jazyka probíhá vazivová vrstva, na kterou se upínají svaly ovládající hybnost jazyka a naopak z ní vychází skupina svalů, jež mění tvar jazyka. Na povrchu jazyka je patrný většinou žlábek, který probíhá jeho středem a mnohdy i drobný důlek, který je optimálním místem pro umístění šperku. Krevní cévy, tj.tepny a žíly jsou umístěny po jeho bocích, patrné jsou zejména mohutnější žilní pleteně po obou stranách. Na povrchu jazyka jsou umístěny četné chuťové pohárky, takže piercing nevyvolává poruchu chuti. Na spodní straně jazyka kromě modravě prosvítajících žil je typická uzdička, tj. vazivový pruh ve středu jazyka, z obou stran je patrný vývod podčelistní slinné žlázy. V hloubi taktéž probíhají nervy. Tedy při správně umístěném piercingu by nemělo docházet k narušení krevního či nervového zásobení.
Umístění:
Je nutno provádět piercing na základě posouzení rozměrů a délky jazyka jednak při jeho normálním uložení v dutině ústní a dále pak při vyplazení a natažení. Umístění skrze či za tzv. přirozený oblouk je optimální z hlediska jídla a mluvení. Pokud je šperk umístěn příliš vpředu, může spodní kulička narážet oproti dásni, výsledkem čehož může být její podráždění či až atrofie (ztenčení). V případě umístění příliš vzadu může piercing vyvolávat extrémní otok a dále dráždit uzdičku. Uzdička - vazivový proužek probíhající podélně na spodině jazyka - je u různých lidí v různém stupni vyjádřena. Nemusí být vyjádřena prakticky vůbec, naopak může být delší, mnohdy je i zcela krátká a jazyk je tím pádem omezeně pohyblivý a obtížně lze vypláznout. Nelze tedy provádět piercing jazyka vždy. Existuje zcela nezbytná zásada, že pokud je uzdička přítomna, piercing musí být proveden buď před ní, či vedle ní! Zabráníme tak jizvení, ke kterému dochází drážděním uzdičky šperkem. Co se týče vlastního provedení piercingu, jsou používané 2 varianty, tj. vpich směrem shora dolů a naopak. Jehla většinou kopíruje svalová vlákna, která tvoří snopce a projíždí podél nich.
Typy šperků:
Nejužívanější jsou rovné kovové barbelly z chirurgické oceli, titanu apod. Průměr bývá od l,6mm až do 2,4 mm (14-10 ga). Někteří pierceři používají spiše než l,6mm barbelly silnější z důvodu méně snadnějšího poškození, či roztažení piercingu při hraní si s barbellou apod. Nicméně v naší zemi je rozměr l,6mm nejužívanější. Co se týče délky barbelly, opět je nutno se řídit skutečnými rozměry jazyka, nejčastější je 2Omm, ovšem škála je širší-od l8mm až do 25mm. Jako počáteční šperk je vzhledem k poměrně výraznému otoku, jež následuje, třeba použít vždy barbellu delší, s dostatečnou reservou, která se udává v průměru O,6cm. Taktéž se zpočátku používají větší kuličky. Někdy jsou použity i labrety a tzv. jazykové retainery, hlavně u těch, kteří chtějí svůj piercing skrývat - plochá část jej činí méně viditelným. Nejsou vhodné plastové sloupky z důvodu snadného poškození a
možnosti vdechnutí. Taktéž akrylátové kuličky jsou náchylnější k poškození např. při jídle apod. Na trhu jsou k dispozici i další možnosti, např. silikonové okrasy, jež se navlékají na kuličky, dále kuličky s vsazenými kaménky, s materiálem, jež reaguje fluorescencí, či svítí při UV záření (diskotéky). Místo kuliček lze použít i např. členitější ozdoby, kytičky, sluníčka. Jelikož se piercing jazyka snadno roztahuje, jsou k dispozici i mohutné barbelly. Piercing jazyka může být i vícenásobný, tj. 2 či více barbell za sebou. Méně častými variantami je umístění mimo střední čáru - tzv.off centre, v tomto případě musí být při použití barbelly velmi pečlivě umístěný, z důvodu vyvarování se přerušení větších krevních cév. Nebezpečí náhodného kousnutí do spodní části šperku je zde větší. Piercing jazyka za použití kroužku a lokalizovaný na hrotu či na okrajích může být u spousty lidí úspěšný, ovšem většinou kroužky brání v jídle a mluvení, kroužky mohou odírat dásně, respektive na ně narážet. Průměr kroužku musí být větší, aby umožnil vznik otoku a menší je vsazen až po zhojení.

Co se týče provádění piercingu, obvykle je jazyk uchopen do speciálních kleští, jež jsou uzavřeny tehdy, když nehrozí poškození důležitých struktur a poté se provádí běžným způsobem vpich kanylou, či kov. jehlou. Zde bych chtěl zdůraznit, že zákrok je rychlý a bolestivost nepříliš výrazná a proto není vhodné používat anestetika, která jednak patří opravdu pouze do rukou lékaře, jsou pouze na lékařský předpis a mohou způsobit určité komplikace, neboť tím, že dochází k prudkému vstřebání, mohou záhy vyvolat alergické reakce, jejichž zvládnutí bez patřičného vybavení by mohlo býti problémem. Dále ovlivňují mj. i polykací reflex, a jelikož vlivem podráždění dochází ke zvýšené tvorbě slin, mohlo by dojít k zaskakování. Taktéž použití dalších prostředků, jako např. zmrazovacích sprayů není vhodné, jelikož jsou většinou určeny pouze k aplikaci na kůži při poraněních a ne na sliznice!
Hojení, jeho průběh a možné komplikace:
Správně provedený piercing by měl být proveden co nejkolměji k podélné ose jazyka. Jelikož vlivem nahromadění řídkého pojiva v okolí svalové tkáně jazyka dochází k následnému výraznému otoku, je třeba použít šperk dostatečných rozměrů. Otok mnohdy může dosáhnout až dvojnásobku normálního rozměru jazyka. Otok bývá výraznější u rozměrnějších jazyků (u mužů), čím více je umístěn vzadu, tím masivnější je i otok, částečně je reakce individuální. Udává se, že nejvýraznější bývá otok mezi 2-5 dnem po aplikaci, poté dochází k jeho postupnému zmenšování. Během otoku je třeba dodržovat určité zásady, jež budou uvedeny následně. Jazyk se stává napjatým, někdy lesklým a vyhlazeným, mnohdy se objeví bělavý či i jinak zbarvený povlak na povrchu. Někdy lze spatřit tkáňový mok, vytékající z ústí piercingu,ale většinou je slinami zlikvidován a netvoří se krusty, tak jako v jiných lokalizacích. Celkově doba hojení, pokud nedojde ke vstupu infekce, trvá cca 10-14 dní, tedy tento typ piercingu patří k rychle a dobře se hojícím. Jazyk je v prvních dnech hůře pohyblivý, dochází k prosáknutí zejména podčelistních slinných žláz a nadprodukci slin, jež nutí k častějšímu polykání. Během cca 5 dní tento příznak ustupuje. Chuťové pohárky v obl. kořene jazyka jsou napjaté a někdy mohou způsobovat pocity bodavého charakteru resp. až pálení. K dobrému hojení piercingu jazyka dochází vlivem protilátek a "ochranných faktorů" obsažených ve slinách (lysozym aj.), jež brání rozvoji infekce, není vhodné tyto přirozené obranné faktory organismu potlačovat např. nadměrným užitím desinfekčních prostředků.

Po několika dnech se začíná otok zmenšovat a většinou mezi 7-10.dnem po piercingu se dostává jazyk do původních rozměrů a původní barbella může být nahrazena definitivní kratší. Po zavedení šperku může docházet k určitým problémům. Pokud dojde k porušení uzdičky či je tato příliš mohutná, může vlivem velké kuličky docházet k jejímu dráždění a jizvení. Stejně tak v případě piercingu, který je příliš šikmý, může docházet k dráždění dásně spodní kuličkou a postupnému ústupu tkáně při trvalém tlaku. Obtíže většinou mizí po umístění kratší barbelly, či nahrazení spodní kuličky za menší či dokonce disk s oblými okraji. Extrémně zahnutý či křivý piercing - resp. piercing šikmý, kdy horní kulička je umístěna mnohem více vzadu než spodní východ, vyvolává nadměrné pnutí ve východech a následné prodloužené hojení či jizvení.
Dále může docházet k poškození zubů - buď přímo kousnutím do šperku a uštípnutím zubu, či při častém hraní může vyvolávat poškození skloviny. Při správně provedeném piercingu však rizika nebývají. Příležitostně se může objevit kolem jednoho či obou vývodů nahromadění bělavé či zarůžovělé zduřelé jizevnaté tkáně v průběhu hojení. Připomíná jakoby hrbolaté výrůstky obdobné barvy jako okolní tkáň. Toto může být vyvoláno různými mechanismy,např.:

-tlakem způsobeným hraním s barbellou v době hojení
-tlakem vyvolaným příliš dlouhou barbellou (pokládá se uvnitř úst)
-tlakem vyvolaným nevhodným umístěním piercingu-příliš šikmý a ne kolmý
-tření (frikce) oproti uzdičce
-nahromaděním plaků (zubní kámen)
-chemickým drážděním-vliv alkoholu,nadměrného užívání desinf. prostředků,kouření apod.

Tyto problémy většinou mizí po výměně barbelly za kratší. V krajním případě je nutno odstranit tyto útvary chirurgicky (cca 2x jsem provedl, ale byl jsem svědkem situace, kdy k ústupu došlo spontánně).
Péče o piercing, co dělat a nedělat pro jeho zdárné zhojení:
Při péči o čerstvý piercing je vhodné dodržovat následující zásady:

- co se týče jídla - v počátečních dnech požívat pouze tekutou či kašovitou stravu, nedráždivého charakteru, tj.bez koření, pokrmy by měly být chladné, není vhodné požívat teplé či horké nápoje, nepít kávu, vystříhat se požívání alkoholu - zejména koncentrovaného. Vhodné je jíst jogurty, kaše, apod. Pokrmy, jež by mohly poranit jazyk (hranolky, chipsy) nejsou vhodné.

-po každém jídle je nutno vypláchnout si ústa čistou vychlazenou vodou, v prvních dnech lépe převařenou. Používání desinfekčních prostředků vzhledem k ochranné funkci mikroflory dutiny ústní a protilátek obsažených ve slinách není nutné, pokud se použije ústní voda, neměla by obsahovat alkohol a ředit by se měla max. na 1/4 koncentrace.

-velmi důležitou věcí pro zdárné hojení a zábranu otoku je posrkávání studené vody uchovávané v ledničce, či rozpouštění drobných kousků ledu opakovaně během dne v ústech, taktéž po ránu, kdy dochází ke zvýraznění otoku v důsledku horizontální polohy během spánku - tento postup je velmi efektní a důležitý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama